Den v médiích: Čtvrťačky nahlédly do zákulisí Českého rozhlasu, Arga a Reflexu

Dne 20. října se náš seminář Komunikace a mediální výchova z Gymnázia Děčín vydal vstříc pražským médiím (a blackoutu, ale o tom později). Cílem exkurze byl Český rozhlas, nakladatelství Argo a týdeník Reflex. I když je nás na semináři devět, do vlaku v 7:25 ráno nastoupilo pouze pět studentek a naše doprovázející vyučující Kateřina Kadlecová, která je zároveň redaktorkou týdeníku Reflex.

Z Děčína nás odjelo šest. Kateřina s úsměvem poznamenala, že vzhledem k čistě ženskému osazenstvu (máme na semináři i dva kluky, kteří bohužel nejeli) nás čeká takový „holčičí den“, dámská jízda. Skupina se postupně kompletovala v průběhu jízdy: Iva přistoupila v Ústí nad Labem, s Markétou jsme se setkaly až v Praze. Překvapivým hostem první části exkurze se stal loňský absolvent děčínského gymnázia a dnešní posluchač ČVUT Tomáš, Markétin přítel, který studuje v Praze a shodou okolností minulý rok náš seminář absolvoval. 

Od páternosteru k živému vysílání 

Z hlavního nádraží jsme metrem dorazili na stanici Muzeum a poté došli k budově Českého rozhlasu na Vinohradské třídě. Po ohlášení na recepci a standardní bezpečnostní kontrole jsme se přesunuli do Galerie Vinohradská 12. Tam se nás ujala velmi milá paní průvodkyně, někdejší rozhlasová hlasatelka. Po odložení věcí a prohlédnutí aktuální výstavy fotografií jsme se usadili v posluchárně, kde jsme zhlédli prezentaci o historii a současnosti rozhlasu. Následovala interaktivní část, kdy průvodkyně pokládala otázky – při správných odpovědích jsme byli odměněni propiskou s logem ČRo. Průvodkyně nás pochválila, že hezky odpovídáme a v osmi jsme příjemně komorní skupinou; jindy prý mívá na exkurzích i třicet studentů najednou.  

Během prohlídky stálé expozice jsme se dozvěděli spoustu detailů o rozhlasovém vysílání. Následně jsme se přesunuli z historické části budovy do části s nahrávacími studii. Cestou jsme zahlédli ikonický oběžný výtah čili páternoster, bohužel už mimo provoz. Když jsme vystoupali do patra spojujícího obě části budovy, naše živá debata a vzrušení se projevilo. Paní průvodkyně se s úsměvem otočila a podotkla, že i když je nás málo, rámusu dokážeme udělat jako velká skupina. Nahlédli jsme do jednoho z nahrávacích studií, kde zrovna probíhalo živé vysílání. Paní průvodkyně nám ukázala, že když si na mobilu najedeme na web Českého rozhlasu, uvidíme se v přímém přenosu. Při návratu jsme na chodbě míjeli známou moderátorku a herečku Terezu Kostkovou, která zrovna mířila do studia.

Cesta knihy od rukopisu na pult 

Další na řadě bylo žižkovské nakladatelství Argo, které vydává jak bestsellery Dana Browna, tak současnou českou literaturu, a proslulo zejména výběrovou edicí anglických a amerických autorů AAA. Ujal se nás zástupce nakladatelství a dobrý známý naší vyučující, překladatel, anglista a nakladatelský redaktor Petr Onufer, který nás zavedl do své pracovny. V prostoru se vznášela příjemná vůně kávy, která navozovala uvolněnou, přátelskou atmosféru, ideální pro debatu o literatuře a o tom, jak vzniká kniha: od prvotního rukopisu přes redakční úpravy, sazbu, tisk až po distribuci. Veškeré naše otázky byly ochotně zodpovězeny. Na závěr jsme se šly (nyní už bez kamaráda Tomáše, proto to „y“ v příčestí minulém) podívat do skladu knih. Milým překvapením byl dárek pro každou z nás: krátký román Tristessa od Jacka Kerouaca. Po tomto kulturním zážitku jsme dostaly dvě hodiny rozchodu v obchodním centru Flóra. 

Za punkovou ikonou

Zatímco většina spolužaček zamířila do obchodů, já jsem využila volný čas ke schůzce s Ivem Pospíšilem – zakladatelem kapely Garáž, významnou postavou českého undergroundu a DJem známým jako Tea Jay Ivo. Právě on mě přivedl k DJingu. Původně jsme se měli sejít na Můstku a jít do Ivem vybrané restaurace, ale plány překazil drobný pražský blackout. 

Má tramvaj č. 9 se zastavila těsně před stanicí Jindřišská. Po pár minutách se ozvalo hlášení o výpadku proudu. Vystoupila jsem a telefonicky jsme se s Ivem domluvili na změně místa. Jaké bylo naše překvapení, když jsme dorazili k budově, v jejímž podzemí se nacházela námi vybraná indická restaurace, a zjistili, že proud nešel ani tam. Po točitých schodech do restaurace jsme museli jít potmě, obsluha svítila mobily, aby nám ukázala jídlo, a na stolech byly zapálené svíčky… Tato pirátská atmosféra však netrvala dlouho, proud byl po chvíli opět nahozen. Cestou na sraz mi psala spolužačka, že ani v OC Flóra nešel proud, a kvůli tomu musely dlouho čekat na jídlo – potvrdilo se, že šlo o širší výpadek. 

S Kateřinou do redakce  

Poslední zastávkou byla redakce týdeníku Reflex. Jeho sídlo je umístěno přímo u zastávky Vinohradské hřbitovy. Díky naší vyučující, která zde pracuje, jsme se s její vstupní kartou dostaly do budovy bez čekání. Hned na úvod jsme se podívaly na balkon s přímým výhledem na hřbitov – poměrně neobvyklá kulisa pro redakční práci. Poté jsme navštívily newsroom, kde jsme mohly zblízka vidět, jak redaktoři pracují na svých článcích. 

Vřele nás přivítal filmový kritik Vojtěch Rynda, vedoucí oddělení kultury, a v jedné ze zasedacích místností jsme s ním a Kateřinou hovořili o tom, jak funguje redakce, jak se plánují a dělají rozhovory a jaké jsou výzvy současné žurnalistiky. Prošly jsme si moderní, vkusně zařízené patro a následně jsme se vydaly na tramvaj a poté domů, kam jsme se vracely s hlavou plnou inspirace. Tento den mi ukázal, že média nejsou jen o technice nebo textech a obsazích, ale také o lidech, jejich energii a příbězích. A že i drobný blackout může rozsvítit den víc než všechna studia dohromady. 

Dita Kyralová, 4. ročník